18:02, 25.04.2010
...
Přemýšlím nad světelností hvězd
Jak jejich záři do temnot snést
Severní korunu do vlasů noci vplést
Pevně vplést!
Aby až přijde vítr
Nemohl ji pryč odnést
A je mi líto každého paprsku
který ve stínu se ztratí
který své odlesky v nekonečnu zhatí
Přemýšlím jak rozšířit světelnost hvězd
Zrcadly?
Není to ale na hvězdy přílišná lest?
Světlo je zdánlivě prosté nic
zdánlivě prosté jak vzduch co vychází z plic
Prý je to vlnění a tak trochu částic proud
Fyzik se ho snaží na křivku navléknout
Svítání
Energie
Noc spěje ke svému zániku
Výskyt fotonů sílí a temnota hledá cestu k úniku
KDPK
12:13, 23.11.2009
Grušenko
Skoro spíme, Grušenko...
Padá těžká opona
a v ní díry vyžrané od molů
Jsme na mol, Grušenko...
a žere nás svět pes
Lehnem si na vyhřátou asfaltku za městem
zkusíme ještě oslovit Boha
uspí nás šustění tvého peří ve vlasech, Grušenko...
KDPK
12:10, 23.11.2009
Andrej
Sestup pod povrch skutečnosti
zahalena nánosy
snad postupně vyjeví
hlubokou blízkost všech bytostí
KDPK 
12:07, 23.11.2009
Skrze ni
Až vstoupí síla do plic
Vykřičet ji dolů do údolí
Skrze ni obejmout všechny kouty
vyhladit nerovnosti
jít už jen roviny
splynout s prostorem
...
Až vstoupí síla do plic
Neváhat!
Vykřičet ji dolů do údolí
Naslouchat ozvěně
Skrze ni slyšet sebe
porozumět sobě
splynout se sebou
KDPK
18:45, 25.06.2009
ŽALM
Hospodine, slyš můj hlas, když volám,
Dáváš mi okusit chuť hlíny (kterou se jednou přikryju),
Dáváš mi okusit vnitřnosti velryby (aby nemusel uschnout další fíkovník),
Dáváš mi okusit chuť Jóbova popela (abych věděl, že Jóbů je kolem spousta),
Dáváš mi okusit Tvou nepřítomnost (i když jsi se mnou),
Hospodine, zkoumej mě a podrob zkoušce,
Ty víš sám, proč mě držkou na zem srážíš,
To jen mé vysoké oči, které tě nevidí,
To jen má jistota (tak lidsky sebevědomá a nejistá),
To jen mé zapomínání.
Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi,
Ty jsi život můj změnil,
Připomínej mi mou prašnou lidskost neustále,
Buď však milostivý,
A na můj hřbet nenakládej více,
Než jsem schopný unést.
Poslední kontrola byla opět jen zkouškou,
Asi chceš, abych tu ještě byl
Asi chceš, abych tu ještě Tebou žil,
Tvé cesty jsou nevyzpytatelné,
Jak jsme proti Tobě směšní a malí !!!
Jen z doslechu o Tobě jsem slýchal,
Teď však jsem Tě spatřil vlastním okem.
Všechnu naději jsem složil v Hospodina.
On se ke mně sklonil,
Slyšel mě, když o pomoc jsem volal.
Vytáhl mě z jámy zmaru,
Z tůně bahna,
Postavil mé nohy na skálu,
Dopřál mi bezpečně kráčet
A do úst mi vložil novou píseň,
Chvalozpěv našemu Bohu.
Marek
20:46, 16.06.2009
Beránci
Po obloze plují beránci,
Beránci Boží ?
snad....
Zítra kontrola
Strach
Modřiny
Nachlazení
Co chcete mi, Beránci, říct ?
Že jistota ?
Jistota čeho ?
Věčnosti ?
Jen věčná nejistota tělesnosti
Jen věčné pochybnosti
Jen věčná malověrnost
Přál bych si jednou
Být hajzlem bez svědomí
Být konzumentem bez hledání
Požitkářem života
Mají to jednodušší
Je moje cesta správná ?
Co vy na to, beránci ?
Podržíte mě ?
Ve své vlně zahřejete ?
Svou cestou po nebi směr naznačíte ?
Marek
00:27, 30.05.2009
Hranice
Překračujeme hranice,
každý a každodenně.
Když je jednou překročíš,
je snadné překračovat je stále.
(Jde jen o ten strach z neznáma)
ó jak dobře to znám...
Pořád si nabíjíme čumáky
(kolikrát ještě)
a kolikrát nám dáš, Bože, možností?
ukázat naši malost, nedokonalost, nepoučitelnost
Kolikrát nám dáš pocítit ten pád?
(kolikrát ještě se budeme válet v prachu, bahně, na dně...?)
Kolik, Pane, máme ještě možností?
Holy
00:22, 30.05.2009
Zeď
Pokusy překročit hranici vlastního Já... osvobození od sebe sama... rozšiřovat... pojmout horizonty bližních... odkrývání... kutání hluboce uložených rud, kutání z nejtvrdšího kamene... a pak snad někdy zlatá žíla!... netrpělivé přešlapování... čekání na ten okamžik... na ono prolomení, přešplh ze sebe... na přelezení vysokánské vnitřní zdi... nervózní poskakování... nekonečně trvající přípravy s rozeběhem... tím větší touha po přeskoku... den po dni... aspoň nakouknutí, nahlédnutí přes ni...
KDPK
20:58, 17.05.2009
...
jsem nejistý a škobrtám,
jednu jistotu však v Tobě mám
prosím, drž mě,
buď mým základem,
jen v Tobě bude úrodná má zem.
odpusť malověrnému, Pane
Marek
23:19, 15.05.2009
Pád
Opatrné dotýkání
zkoušení
kam až to pude.
Zabíjení
všeho v sobě
toužení
po nemožném
(tak blízko).
Boření
a velký pád
a až se prach usadí
budování na troskách.
Marnost nemožného...
Holy
23:14, 15.05.2009
HODINY
Jít jen tak s proudem,
župan plný kamenů.
Nechat se unášet,
táhnout, strhnout,
už nemyslet, nepátrat,
netrápit, nehledat,
neptat se a nebolet.
Jen tak plynout vodou zalitá,
nechat vodu pronikat,
zaplavit všechny ty trhliny.
Už se nebránit,
už necítit tu tíhu.
Holy
23:17, 10.05.2009
Modlitba za plnost
Sorry, Pane!
Ale jak jednou člověk nazřel odkrytost,
jak jednou - byť jen na prchavý okamžik, fíí! - nazřel podstaty,
jak zasvitla na něj jednou čirost... křišťálová čirost! už není cesty zpět!!
A opak je jen chlácholivá lež...
Už nechceš pryč od té plnosti... od plnosti do polovičatosti a milounkého bezstarostného kýče... ten ať chcípne pod ostřím rýče!... už nezapomeneš...
Už nechceš... ne! vlastně někdy chceš, tak moc unavený, tak moc chceš zapomenout, ale už nemůžeš! Nemůžeš od síly, co formuje, přejít do neurčitosti, do nekončící vyprázdněnosti bez kontur... bez ostrosti... bez barevnosti... bez hloubek...
jinak jsi rozmazán, tvůj vnitřní objektiv neostří, stáváš se více a
více rozmazaným... mažeš se sám v sobě a je otázkou času, kdy budeš
smazán definitivně...
Hledáš už stále! Co?! No, tu čistou odkrytost!! No, Tebe!!
Odhazuj náplavy... svleč se z košil zašpiněných kolomazí každodenní
rutiny... zacpi si uši před plochými žvásty... opusť slova... zastav se
na den, na dva a mlč... jen poslouchej, naslouchej, dýchej...
otevři plíce, mysl, bytost... Postav se před obrovskou mlčící skálu...
zaměř se na ni... civ na ni... upni se na ni... užasni nad její
pevností, nezvratností, věkovitostí... Stojíš a těžknou ti nohy...
těžkne tělo... vrůstáš do země... vrůstáš do Něj... vrstva po vrstvě...
kořen po kořeni... vysílený... posílený... jsi hmotou v Jeho rukách... Amen.
KDPK
19:12, 09.05.2009
Nohy i křídla
Na co nohy?! Chci křídla, abych mohla lítat!!
Pokora a prosba Boha za přistání
( za tuhý vosk
za nesmočené perutě
za všechny Ikary... )
Nejdřív chodit
až pak lítat
Pevné nohy
zem tě vítá
stabilita
Lodě mají bílé plachty i železné kotvy
Po obnaženém moři volně pluj
však zastav se nejprv a v klidu sám stůj
Pokorné ego
uvolnit místo
pak vpluje a zakotví Bůh
KDPK
08:59, 08.05.2009
...
Proč jsou noci, kdy nemůžu spát?
únava nepřichází...
Proč jsou noci, kdy v úzosti čekám na nové ráno?
úleva nepřichází...
Proč jsou noci, kdy v bolesti Boha volám?
odpověď nepřichází...
Proč jsou noci, kdy strach mě přemáhá?
jistota nepřichází...
Proč jsou noci, kdy na tebe čekám?
nepřicházíš...
Holy
16:32, 24.03.2009
kouř
kouř z cigarety stoupá
v magicky spletených pavučinách.
chtělo by se je rozplétat....
tak, jako spletené pavučiny života.
to odtrhávání vláken však bolí.
kouřová vlákna neodtrhnu,
vlákna života jen ztěží.
bolest i tak veliká....
marek
20:55, 22.03.2009
...
Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení
nyní i na věky. (Ž 121,8)
Vycházení z Hospodinova domu,
vcházení
a návraty do něj.
Pozvání,
hledání,
nacházení
cest klikatých.
Jistota dveří otevřených
samotným majitelem.
Jistota věčnosti,
jistota Jistoty,
jistota náruči otevřené.
Snad ji najdu, můj Pane.
Marek
18:39, 22.03.2009
zvony zní
zvony zní,
buší,
srdce s nimi
vzájemně
žijí,
srdce zvonů,
srdce lidí,
soulad srdcí,
souznění,
souzvonění,
zvonit,
společně zvonit,
nebo zvonět, vonět ?
hlavně se ptát........
marek
07:06, 03.03.2009
Staletí v hodinách
na hodinách běží roky po minutách
19:18
19:19
19:20
proběhneme celá staletí v jednom dni
od Kristova narození až.....
kam ?
právě končí válka
19:45
za chvíli zavřou dědečka a pak se narodím
každý den znovu
začínáme
od Kristova narození.....
Marek
18:15, 24.02.2009
"Napětí bytostného tázání"
Intuice jako záblesk, krátké okamžiky nazření celku... vyvázání z kruhu
částečných náhledů: chtění, úzkost, uspokojení, závist atp... Z těchto
emocí plyne snad vidění zkreslené, hnané z plastičnosti do placky,
ořezává mnohovýznamy do plochosti... působí neklid, omezenost a
uzavřenost v částečnosti.
Intuice v poryvu otevře na okamžik kruh do spirály, dovolí nad kruh vystoupit, úhly kruhu nahlédnout... bytostně porozumět...
Ale
hrozný balanc, provazochodectví po nejtenčí niti. Děs po těle i v
nitru, když se mezi prsty ztrácí ono "vyšší nahlédnutí"... když ztrácí
se celek, oči jsou zakrývány, padá se z niti do částečných úhlů, do
požírající jámy... Pak prosba Boha o klid...
KDPK
10:17, 13.02.2009
Sněhánky
Třypité hvězdičky
Mrazivé sestřičky
Ráno mě bičují
Zalézaj všude
Za nehty vzpomínky
Vzpomínek pramínky
Po duši stékají
Bodají, řežou
Jistoutu uchopit
Prázdnotu pochopit
Ve strachu živořit
Nic z toho nejde
Životem protékat
Nemyslet, nespěchat
Teplem se rozpustit
Jak sněhová vločka
Smrt bloumá okolo
Táhni pryč, potvoro
Koho strach nezlomí
Přežije, možná
Síma
01:45, 08.02.2009
Škvíry
Beránek jde zeměrovinou
klapi klap
pak cesta dolinou a holopustinou
Zadýchání a přes hrboly klopýtání
trnité obětování
Noc unavená z bdění
tik tak
čekání na kuropění
Zrcadlo pláče rez
slzy mu utře Beránek
Kopýtkem zahladí spáry
vyplní vyryté dušebrázdy
Do těla zaraženy kovové klíny
možnost jak vstoupit do hlubinné škvíry
Otevřeny jsou prý jen úzké brány
protáhnout se a zúrodnit sténající rány
KDPK
00:36, 06.11.2008
Vymizení
Sálat oheň - - -
Pálit vedrem
Sežehnout vlasy
Seškvařit nehty
Tančit plameny
Žhnout rudou
Lapat vzduch
Roztéct tělo
Obejmout saze
Rozpadnout mysl
Rozfoukat chtění
Přivolat vymizení
Obrátit v prach
Pustit proč a nač
KDPK
10:40, 30.09.2008
Trvá to dlouho
Trvá to dlouho, Pane
den za dnem
týden za týdnem
život v bezbřehém mrazivém strachu
Čekání
Trvá to dlouho, Pane
ententýky
na koho to slovo padne
kdo odjede z hemačky tentokrát
smrtka přešlapuje u dvěří
Čekání
Trvá to dlouho, Pane
bezesné noci
kdy poslouchám
jestli ještě dýchá
nové ráno - vysvobození
A nové čekání
Trvá to dlouho, Pane
od chemy k chemě
úleva nepřichází
předstíraná radost
snaha žít dál
přežít
další čekání
Trvá to dlouho, Pane
Slyšíš?
Kde brát sílu
na to čekání
jak dlouho už čekám
a jak dlouho ještě
Trvá to dlouho, Pane můj...
Síma
20:26, 20.09.2008
...
Hraješ si se mnou,
Skrýváš se,
Deset, dvacet,
Před pikolou, za pikolou nesmí nikdo stát……
Nebo Tě nevidím ?
Deset, dvacet,
Hospodin….
Jak to říct ?
ProBoha, jak jim to jen říct ?!
Dej mi, prosím, dar řeči srozumitelné.
Nebo jen víc trpělivosti ?........
Marek
22:04, 10.08.2008
Malověrný
Někdy se ptám, jestli vůbec jsi
Jestli jsi tam nahoře, kolem mne, se mnou a ve mně
Existuješ ?
Nebo jsi jen výplodem našich doufání ?
Proč Tě nevidím ?
Proč se mi ztrácíš ?
Pak si říkám, že ze mne mluví lidství
Lidská část Krista ptajícího se z kříže, proč jsi jej opustil
Asi mne chceš někam dovést
Neptám se kam
Ptám se, proč je ta cesta tak těžká
Rozumíš mé slabosti a pochybnostem ?
Naznač mi smysl
Dodej víru
Popones kousek
….
Nemáš to s námi lehký, že ?
Stále víc se ujišťujeme a ujišťuješ,
že Tě potřebujeme,
protože bez Tebe život smysl nemá
Snažím se věřit
Je to ale tak těžké
Nevím, co máš se mnou za úmysl
Ani nevím, chceš-li abych žil,
nebo spočinul v Tvém náručí
Utíkám se k Tobě se svou malostí
Třeba je ten pozemský život nepodstatný
Třeba jde jen o to věčné
Mě se odsud ale opravdu zatím nechce
Máš-li dojem, že ještě má můj pozemský život smysl,
prosím, zachovej mne
prosím, posil mou víru
prosím, vlož do svých ran mé ruce až po lokty
Vší silou se chytám Tvého kříže
a prosím: „Neopouštěj mne“
Já malověrný
Marek
19:57, 02.08.2008
REQUIEM
Až se budu stěhovat tam nahoru
Až doběhnu do cíle tohohle závodu
Až si budu balit svý saky paky
Až cimry budou prázdné
Až všichni budou plakat
(snad tak, jako pláču teď já)
Chtěl bych se ohlídnout zpátky
a vědět
že můj život nebyl zbytečnej
že to všechno tady mělo smysl
že jsem stopu zanechal
že jsem žil nejlíp, jak jen jsem uměl
že s tím nahoře za zády něco dobrýho jsem udělal
tak, jako dědeček Hlaváč
Marek
20:33, 11.07.2008
Krajky
Krajky kouře se táhnou nad krajem
Záclony kouře ze spálené trávy
Kdo se jí ptal ?
Kdo se ptal, jestli chce ozvláštnit večer svou vůní a krásou ?
Sublimovaná……
Přeměněná…..
Jestlipak i naše duše přepálená někoho potěší ?
Nevoní……
Ale možná….. možná potěší……
Marek
11:02, 29.06.2008
....
Proč slunce večer zachází ?
Proč noc je běsy protkaná ?
Proč ráno rosa duši svlažuje ?
K nebi hledím
Snad On ví, proč......ta očista
Marek
02:22, 19.05.2008
BETONOVÝ AZUR KOUPALIŠTĚ V HULVÁCÍCH
Dnes v noci vykrádali
Poslední cenné z hulváckého ostrova
Hulváti
Připluli po azurovém betonovém moři
Nesnesitelná věčnost rabující minuty
Zdrhat před ní raděj na pláž
Hlína by dlouho držela naši stopu
Písek však zapomíná
Přeskoč brouzdaliště zavátá listím
Přeskoč svá vnitřní omezení
Sedáme na nejvyšší modravý schod moře
Předstíráš že civíš do dáli
Chceš se však dotknout dna
Klesej ke dnu v sobě samém
Klesej vodou jak socha z bílého mramoru
Ustalo veškeré čeření hladiny
Stala se zrcadlem vidin neskutečně čistým
Procházíš dychtivě niternou podvodní krajinou
Kroky slyšíme dunivě dunit
Žasni nad objemem svých plic
Žasni nad rozlehlostí svého vnitřního prostoru
Urousaný se navracíš
Zebou zuby… zimomřivý
Crčí z tebe vodopád podivuhodných intuicí neviditelných realit
Slyšíš?! Blíží se… blíží… hukot… a přívalová vlna
Bez váhání do ní skočit!
Nebránit se… nepředstírat… plně vířit… plně bát se
A v novém horizontu se smočit!
KDPK
03:56, 03.05.2008
Zámek Vršovice a jeho prášení...
V současné době je zámeček v havarijním stavu... chátrá a stařecky o samotě odpočívá… Stropy a podlahy se do hlubin propadávají... schody vzpomínají na svá stabilní zábradlí… Největší bolák utržil zámek tím, že mu majitel rytíř nezakryl ve střeše otvor vzniklý stržením dřevěné ozdobné věže... K nebi tak civí otevřená rána… rána přímo do těla chrámového organismu, skrze níž do stěn ve vodopádech neuvěřitelné zatéká... Zvrhle fotograficky nutno dodat, že na fotkách to vypadá omšele krásně... stěny bobtnají, do nepravidelných tvarů se nafukují - nadechují se… a s příchodem teplého počasí se zase scvrkávají, vrásčí se - vydechují… Voda na nich vykreslila mapy exotických zemí… prstem lze sáhnout do jednotlivých pukanců a být tak na chvíli jak nevěřící Tomáš, jež si musel sáhnout do Kristových ran… jezdit lehce po suchých místech omítky a nehtem odlomit… a pak si kousek té mapy odnést domů… Zdi obrůstají zas o pár kroků dále mechovými a lišejníkovými tapetami... odstíny jak Saudkem kolorované… místy jsou zbytky perleťové zámecké malby... vzduch nasál vlhkost a nezapomenutelně voní zatuchlinou… do cihel se vklínily traviny, křoviny, stromy... a tak je v tamějším chrámu všudypřítomné drolení... celého světa drolení... biblická slova k Adamovi vystupují do popředí: „V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."… a tak alespoň do objektivu rychle prášení zachytit než i objektiv bude pohlcen...
A na dveře klepe i promluva o Noem, tak strhněte petlice, vždyť „Tento nám dá potěšení a odpočinutí od díla našeho, od práce rukou našich, kterouž máme se zemí, kterou nám přináší země prokletá Hospodinem." ... a zamyšlení, že Boží vůlí nebylo proklít zemi a hrrr! táhněte mi pryč z Edenu… ale že šlo o prostou lidskou událost… a uvědomění, že ani tehdy Bůh neodvrátil definitivně od Adama a Evy odmítavě svou tvář… vždyť přioděl je svými koženými suknicemi než museli holopustinou táhnout… amen.
KDPK
22:58, 22.04.2008
chrám
naděje hledajících
slzy truchlících
pot pracujících
a
krev trpících
věže zvonící
komíny kouřící
vyhaslé pece
srdce však žhnoucí
vyhaslé oči
srdce však toužící
hledám tě
a
nacházím
v
chrámech srdce svého
marek
02:55, 20.04.2008
Paralely
Ticho
Stavby obléká... obtéká...
Vystupují mnohovýznamy... mnohotázání...
Mnohovrstvení starých omítek na zdech... jako slupky plačtivé cibule...
Prostory nasycené výmluvným tichem a plujícím prachem...
Vitráže
Nahoře do nich vložené gotické kružby...
Světlo ubíhajícího dne jimi krouží...
Zářivé cupaniny cupují citlivé molekuly v nás...
Rozflákané tabulky obrovských továrních oken...
Pár žlutých v kovovém rámu vydrželo...
Průsvitnost některých pohltila černá barva války... černá skleněná kaliště...
Barevné přerody... přerody člověka... nejsi už dítě... dospělým se stáváš...
Hroudy
Haldy sutin pod námi se sunoucí...
Rozpálené šutry na cestě k vrcholku Golgoty...
Do ostrého životakamení nazout si staré škrpále...
Umyvadlo
Zjizvené a na něm letitý flek po kelímku solvíny...
Do riflí se zažrala špína dlouhých bezesných nocí...
Vydrhnout je tvrdým kartáčem a vymáchat v pěti vanách s čistou vodou...
Přesto od šmíru nezvratně špinavé jsou...
Ruce z ledové vody zarudlé a popraskané...
Zpod nehtů vytáhnout pinzetou kovové špony...
Důvěřivě pak ruce ponořit do vytesané křtitelnice...
Natřít je vonnými mastmi jimiž Marie potírala tělo mrtvého Krista...
Nad každým praskancem pukancem bodancem zašeptat amen...
Zádumčivá posečkání uvnitř obřích chrámů...
Bože kéž smíření dostaví se k ránu...
KDPK
23:55, 12.04.2008
Větérka strahovského tunelu
Větérka zní jako studénka
na níž dopadají jemná vřeténka...
Šíří se pak vodní chvění
dušerozednění...
otázky v nás pění...
Větérka zní jako Skácelova báseň Smuténka
co polem zpívající chodí...
až do ranního kuropění...
Přemýšlím, zda je někdy Smuténka šťastná...
20:31, 16.03.2008
Prolomit se do hlubin
Obec Zlonice - na jejím okraji továrna funí, na náměstí barokní kostel trčí...
Průhledem zaduní souznění
Ozubená kola cvaknutím do sobě dosednou
Obalí je šlachy pevné srostlosti
Náhle průlom, průrva, poryv Boha
Město Slaný - obří betonový komín čučí, vedle tři topoly vlní vzduch...
Důmyslně nahodilá kompozice nečekanou dimenzi vysoustruží
Ono dívat se, vnímat, vdechovat
Překročit, převalit, překlenout
Odšroubovat významy vyjevující se prvoplánovitě
Nechat promluvit prostor
Vyslyšet kontrasty
Fotoaparátem neomezovat
Rozšiřovat rozvaliny země
Vrtat vroucně vrty
Sfárat pak do vydolovaných hlubin mysli
Čerň uhlí vetřít do všech kožních pórů a již nikdy neumýt
Hm... Nahmatat jednou ony hlubiny
KDPK
03:35, 15.03.2008
Omšeliny
Ty stavby dříve fungovaly... V jednotlivých pokojích a halách jimi namísto krve proudili lidé... Byl tam šrumec ve stylu "že krása, že štěstí, že legrace"... A pak to náhle civí opuštěností do prostoru, prášení... Velká část budov se rozmlátí. Jen keramické dlaždice zůstanou, protože je nechtějí ve sběru, přestože jsou krásně bílé a v nánosech špíny svítí jak poslední zuby v ústech starce... Vše mění odstíny, struktury... vrásčení, oprýskání... zdi nasávají novými pachy, vlhkostí... pod nohama skřípe rozdrolené zdivo, na botách šedivý prach - přemýšlíš, kolik je v něm usazeno vzpomínek... a ty objekty jsou opuštěné, ale přitom hmatatelně všude cítíš lidi, příběhy, stopy po nohách, co tudy kdysi prošly... A zeleň, po letech kdy byla stavbou vytěsňována, začíná pučet, protahovat se do všech koutů a provrtávat se do stěn... Je to dokonalé prolnutí, kdy se zdi skutečně mohou nadechnout, jsou totiž protkány rostlinami a jejich fotosyntézou... je to zvláštní, zvláštní pocit, který se usazuje v člověku... omšelé rudimenty... KDPK